Domovy se zvláštním režimem se přizpůsobují specifickým potřebám klientů, které souvisí s jejich zdravotním stavem. Jedná se o sociální služby pobytového typu, kde se pohybují lidé závislí na drogách, osoby trpící chronickou duševní nemocí, nebo senioři s Alzheimerovou chorobou, případně osoby s jiným druhem demence. Společným znakem těchto osob je snížená schopnost samostatného uvažování a závislost na pomoci jiného člověka.
Zařízení je v provozu po celý rok a velmi se podobá svým systémem domovům pro seniory, nebo zařízením pro pobyt osob se zdravotním postižením. Některé domovy se zvláštním režimem jsou rozděleny na dvě části, které se specializují na cílové skupiny seniorů a zvlášť na drogově závislé a postižené osoby.
Podmínkou pro přijetí do tohoto zařízení jsou situace, kdy osoba je již odkázána na pravidelnou pomoc dalších lidí. Vždy se jedná o chronický a dlouhodobý problém, jehož závažnost posuzuje sociální odbor, a ten také rozhoduje o umístění v takovém zařízení.
Demence člověka postupně vyřadí z běžného života
Člověk postižený demencí začíná postupem času špatně zvládat běžné životní situace a vždy záleží na stupni poškození mozku. Zásadní je posoudit, do jaké míry je změna chování pacienta natolik závažná, že vyžaduje ústavní léčbu. Změny v chování se obvykle projevují zvýšenou agresivitou, halucinacemi, častým blouděním v terénu nebo v místnostech, výkřiky a voláním. Počáteční stadia demence dotyčného ani jeho okolí příliš neomezují a neohrožují, v dalších fázích choroby již ovšem může ohrozit sebe i svoje bezprostřední okolí, např. krádežemi, močením a kálením na veřejnosti, pokusy o sebevraždu apod.
Jak vznikají domovy se zvláštním režimem
Domov se zvláštním režimem může uvést do provozu obec nebo kraj, případně některá nezisková organizace, anebo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pro každý takový objekt je ze zákona povinná registrace, týká se to ostatně všech zařízení, která spadají pod zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sbírky zákonů.